Jednoho večera dcera majitelky – Veronika našla poměrně sympatický dům v oderské přírodě, části Nízkého Jeseníku, který se jim od první chvíle doopravdy líbil. Ráno zvedli telefon a volali na nabídku, aby jim neutekla jako už několik předchozích.
Po příjemném telefonátu s realitním makléřem – nechci jmenovat, tak mu říkejme třeba pan Chytrý, ze společnosti např. BYDLÍŠ, domluvili schůzku a jeli se podívat na dům, který měl posloužit i pro další generace.
Jakmile dojeli z Olomouce do Jakubčovic, byli nadšeni. Dům větší než na fotkách, nové kuchyňské linky, bytové jádro i dojezdová vzdálenost na dálnici byla ideální. Splňoval přesná očekávání – jak velikostí zahrady, lokalitou, tak i dvougeneračním bydlením. Po začátku prohlídky však zjistili, že makléř nebyl připravený, nevěděl o domě vůbec nic – jak je starý ani z čeho je postaven a prakticky nedokázal odpovědět na žádnou položenou otázku. Místo toho neustále zmiňoval, že má dalších 20 zájemců a vytvářel nepříjemný tlak, aby nemovitost za každou cenu prodal.
Když byla prohlídka u konce a zájemci opravdu jevili zájem, řekli makléři, co bude následovat v případě zájmu o dům.
Mezi tím rodině, říkejme jim třeba Novákovi, byla sdělena informace, že majitelé, kteří v domě bydlí, teprve budou hledat nové bydlení, tudíž zatím nemají kam jít. Slíbili však, že budou intenzivně nový dům shánět, aby se vše stihlo nejpozději do Vánoc. Ubezpečili rodinu Novákových, že případně půjdou klidně i do maringotky, aby se do domu v Jakubčovicích mohli nastěhovat. Podotýkám, Novákovi financovali dům prodejem bytu, kde žila nejstarší z rodiny, který byl v roce 2021 prodán opravdu lusknutím prstu, navíc v Olomouci a zároveň neměli páru, zda jim vyjde hypoteční úvěr (na kolik dosáhnou) ani do jaké šlamastiky se vezou.
Makléř, který prodával Jakubčovice, jim sdělil, že má sice několik dalších prohlídek, ale že je odvolá, pokud ihned podepíšou rezervační zálohu a okamžitě zaplatí rezervační poplatek. Zájemci neznalí pojmů, sedli do auta a odjeli na pobočku do Přerova, kde byla smlouva již předchystaná a čekala jen na podpis. Domluvili se na nízkém rezervačním poplatku a zbytek bude doplacen z prodeje bytu, což je možné i u jiných realitních kanceláří. Tohle však bylo jediné vstřícné gesto, které Novákovi při koupi domu zažili.
V euforii podepsali, uhradili a domluvili se na prodeji bytu, jenž patřil mámě kupujících, a měl financovat z části rodinný dům. – podotýkám – neznali jestli budou mít dostatek financí z prodeje bytu a zda-li, hypotéku schválí.
V pátek, podepsali rezervační dohodu o koupi domu. V pondělí se ihned byt nafotil (telefonem, aby makléř ušetřil), podepsala dohoda o prodeji a rychle se inzerovalo. Byt se prodal během jednoho týdne za slušnou cenu, avšak prodejní cena nestačila na koupi domu. Začala se řešit hypotéka až po tom, co byl byt prodaný, jež byla vedena na mladší členy rodiny, trvala téměř 4 měsíce, z toho se s nimi nikdo o průběhu nebavil a do poslední chvíle nevěděli, zda-li jim hypotéku schválí, či ne.
Poprvé v životě si prochází koupí a řešením hypotéky, nikdo však nikoho neinformuje o průběhu a telefon nezvedá. Nad mé chápání…
Celkový průběh byl pro rodinu Novákových opravdu velký nátlak. Nevěděli, jestli vyjde hypotéka, byt, který prodali, již vlastnil jiný majitel a potřeboval byt užívat pro své účely a nejstarší členku rodiny chtěl odstěhovat. Dům, na nějž již platili hypotéku, obývali prodávající, kteří se vymlouvali na své problémy s koupí. No hotový děs. Při podpisu kupní smlouvy na dům v Jakubčovicích, tedy po konečně schválené hypotéce, si prodávající vydupali, že dům uvolní zase až za další tři měsíce, tedy 31. 3. Rezervačka na koupi domu se podepisovala v srpnu, tudíž po 7 měsících byli teprve ochotni, i když slibovali něco jiného, dům opustit. Přitom Novákovým již běžela od prosince hypotéka, kterou platili a v prodaném bytě, jenž realitka UBYTUJU prodala už v říjnu, musela nejstarší členka rodiny novému majiteli platit docela vysoký nájem, aby ji v bytě zatím nechal.
Řeknete si, že je to hloupost rodiny Novákových, ale oni byli celou dobu pod tlakem BYDLÍŠ, kde jim vyhrožovali sankcemi při odstoupení, a dokonce když se ohradili předchozí domluvou o nastěhování naráz, tedy opuštění prodaného bytu, uvolnění koupeného domu, tak jim bylo ironicky řečeno, že je vůbec neměli poslouchat. Prostě nepochopitelné jednání.
Další a poslední třešničkou na dortu bylo předání domu, kde se prodejci chovali jako totální hyeny – byl jsem toho osobně svědkem. Odmontované vypínače na světla, objímky na žárovky, dům smrděl kouřem, zdi úplně žluté, přitom tvrdili, jak v domě vůbec nekouří, po vyklizeném nábytku nerovné podlahy aj. A předávací protokol o soupisu majetku? O tom si mohli nechat jen zdát… A to nemluvím o arogantním chování prodávajících.
Po celkovém průběhu členům rodiny rupnuly nervy, přidaly se zdravotní problémy a k domu si postupem času vybudovali takový odpor, že zde nechtěli setrvat ani jeden jediný den. Podotýkám, že dům koupili v době, kdy byl trh uměle „šponován“ silou levných hypoték a za rok, který je vlastně už dnes, klesl o půl milionu korun. O rozdíl, který již nikdy neviděli.
Jakou roli hraju v celém průběhu já?
Inzeroval jsem dům v Medlově, paní Nováková mne zavolala o prohlídku, po delší diskuzi jsem zjistil, že dům není to pravé ořechové, zároveň mně bylo sděleno, že prodávají dům (ten, do kterého byli natlačeni) a hledají jiný, a neví, na co se zeptat, protože se už dost spálili a nechtějí to samé zažít znovu. Sepsal jsem jim body, které jsou důležité pro nákup domu – měření radonu, energetický štítek, odvodnění a mnoho dalšího. Byli nadšeni, že jim konečně někdo poradil. Pak jsme se měsíce neslyšeli.
Jednou ráno jsem se vzbudil a na telefonu zmeškaný hovor od paní Novákové. Volám zpět a slyším: „Pane Švec, našli jsme dům, který chceme, a potřebujeme po Vás, abychom ten náš v Jakubčovicích prodali.“ Nastartoval jsem auto a jel na schůzku.
Přátelé, no co Vám budu výprávět. Divil jsem se i nohama, když mi říkali celý příběh, čím si prošli a co je stále v realitním světě možné. Dohodli jsme se na podmínkách, připravili dokumentaci a rozjeli celý kolotoč.
Do týdne nabídka na internetu, profesionální prezentace a do dalšího týdne první zájemce. Bohužel dům nekoupil první, druhý ani třetí zájemce. Poptávka v posledních měsících šíleně ochladla a tak jsem inzeroval všude, kde se dalo. Najednou se objevil majitel tamní firmy, že potřebuje ubytování pro své zaměstnance.
Vykomunikovali jsme slevu a dům úspěšně prodali. Celou věc jsme dotáhli do konce, Novákovi si zažili své a myslím si, že nakonec vše dobře dopadlo. Dnes bydlí spokojeně ve svém novém domě a na to zlé, co prožili s realitkou BYDLÍŠ, už raději ani nevzpomínají.
Někdy zkušenosti stojí víc, než můžete myslet, avšak pokud by rodina narazila na realiťáka, který je profesionál, a né na někoho, kdo staví svůj „byznys“ na nátlaku, tak bychom se ani nepoznali. Díky tomu jsem však poznal perfektní lidi, se kterými byla čest pracovat. Chvílemi to nebylo jednoduché, ale vše nakonec dobře dopadlo.
Víte, není důležité prodávat přes realitku. Prodej není atomová věda, ale mít na straně „partnera“, který Vás vším provede a myslí to s Vámi dobře, je k nezaplacení.
Doufám, že se Vám příběh líbil, brzy bude další.
Váš #ŠvecRealiťákem